|
Tak vzpomínám a pro ty co sem chodí, přidávám ještě proslov z předávání
matur. vysvědčení... Než se ujmu slova, rád bych
poděkoval starostovi města Kadaně, řediteli školy a ing. Petru Hybnerovi za vlídná
slova, kterými nás přivítali v tomto krásném kostele. Musím říci také pár
slov k organizaci,
Poté
co se vypovídám a studenti dostanou vysvědčení, bude 10 minut technická
přestávka, můžete si zajít ven udělat pár fotek, tak hezký a mladý už nikdy
nebudete.
Následovat bude naučně-zábavný program spojený s promítáním a
zpíváním Martina Šíla. Všem je jasné, kdo bude naučný a kdo zábavný.
Tak a teď už vážně.
Vážení studenti, rodiče,
profesoři a ostatní hosté.
Přestože je to mou povinností,
tak můžu říci, že i s radostí a ctí vás vítám na slavnostním předáváním
maturitních vysvědčení třídy A 4 ročník 2001-2005.
Ještě před tím, než se zhostím
tohoto úkolu, bych rád řekl pár vět o této třídě.
Studovat jsme začali 3.9.
2001. Dodnes si pamatuji chvíli, kdy jsem seděl v jídelně našeho Domova Mládeže a
vy jste se dozvěděli, kdo bude váš třídní. Nutno podotknout, že o některé se
pokoušel infarkt, jak jste se později přiznali. Za ty 4 roky nás bylo 38,
k maturitě šlo jen 22. Rád bych aspoň vzpomněl na studenty, kteří buď neměli
to štěstí nebo vytrvalost dojít až sem:
- Vlasta Ellmrichová
- Milan Fadrhons
- František Fryč
- Denisa Hrdličková
- Taťana Hudková
- Hana Krátilová
- Jana Kropáčková
- Lucka Piálková
- Vlastimil Rampas
- Kateřina Rendlová
- Marie Řeháková
- Markéta Srpová
- Irena Sýkorová
- Romana Zehová
Je pravda, že někteří se jen
mihli …objevili se a zmizeli. Dokonce jsme měli studentku, která se neukázala
ve třídě ani jednou. Zlí jazykové tvrdí, že se dozvěděla, kdo je třídní.
Nádherné chvíle jsme zažili
na chmelu. Už nikdy nebudu litovat, že jsem se rozhodl tam v prvním ročníku
jet s vámi.
Nebudu litovat, že jsem se
spálil, pak zmoknul, v mokrých věcech šel druhý den na pole nebo spal asi 5 až
6 hodin denně.
Někdy jsme se tam i hezky
pohádali, někdy zase nasmáli a někteří byli z toho přecpaní z jablek.
Byli jsme spolu v divadle
(dokonce několikrát – někteří si možná pamatují, že někde se spalo hůř a
někde líp).
Navštívili jsme hřbitov a ne
jenom jeden, aby (jak říká klasik) jsme věděli do čeho jdeme. Viděli jsme
trojrozměrné kino, dodnes se zasměji, když si vzpomenu jak jsem se podíval
vedle a viděl ty tápající ruce po neviditelných překážkách.
Mohl bych tady stát celý den a
vzpomínat na to co bylo hezké, veselé, smutné, ale i když mi Petr Hybner
slíbil, že mě do půlnoci nevyhodí, vím že vy byste nevydrželi. Tak se to
pokusím zkrátit asi na 2 hodiny.
23 různých lidí, všichni
jste osobnosti a já jsem se snažil z vás udělat také kolektiv, dodnes nevím
jestli se mi to podařilo. Teď vás vyšleme do života, a vím, že jsme vás
nepřipravili tak jak bysme chtěli.
Přesto jste se za ty 4 roky změnili a nejenom fyzicky,
ale i duševně a jen doufám, že si z těch 4 let vezmete jen to dobré,
správné, poctivé a slušné. Protože i vy
jste zjistili, že i my učitelé, rodiče, přátelé jsme jen lidé a chybujeme.
I já jsem se změnil ,a pro ty
co se usmívají, tak nejenom fyzicky, na začátku jsem byl
přesvědčen, že nejdůležitější ve škole je naučit vás látku a ohodnotit jak
ji umíte. Až u vás jsem zjistil, že
důležitější je jací jste lidé, než jací jste studenti.
A pokud v životě uděláte
chybu budu věřit, že si z ní vezmete ponaučení a příště už ji neuděláte, že
pokud vás něco nebo někdo srazí na kolena zase se postavíte a půjdete dál
s hlavou vztyčenou a s úsměvem na tváři.
Ten život, který leží před
vámi je zvláštní, je krásný. ale někdy i zlý a krutý. Můžu vám však slíbit, že
té krásy je pro ty co se nebojí a hledají více.
Na závěr bych vám chtěl
přečíst jednu životní moudrost …
NECHTE MI PRÁVO
VLASTNÍCH CHYB
A MOŽNOST VOLIT, CO MÁM RÁD,
MÍT VLASTNÍ CESTU,
NE TU VÁMI UŠLAPANOU,
NA KTERÉ BYCH ZTRATIL VLASTNÍ TVÁŘ.
Jděte svou vlastní cestou,
hledejte cesty nové a pokud je nenajdete, udělejte si vlastní. Právě v tom
hledání nejdete tu pravou krásu života.
|
